Jak si díky minimalizmu dopřát více kvality a opravdových biopotravin.

Minule jsem nakousla téma „potravinový minimalizmus“ a skutečnost, že díky němu si lze dopřát více kvality a skutečných hodnotných biopotravin. Na první pohled to moc nevypadá, že bych byla, co se jídla týče, minimalista. Vařím hodně, často a ráda a většinou i z dražších surovin, které si pečlivě vybírám.

V čem minimalizmus spočívá?

Pokud volíte potraviny opravdu uvážlivě, kupujete jen ty základní, neplýtváte a využijete vše, výdaje za jídlo odpovídají průměrným částkám utraceným za potraviny v České republice. Když jíte plnohodnotné jídlo, odpadají náklady za potravinové doplňky, a protože kvalitní biopotraviny jsou prosté od průmyslové chemie, která našemu tělu škodí, často ušetříte i za léky. A navíc pokud znáte lidi, kteří pro vás potraviny pěstují a zpracovávají a místa, kde vznikají, je nákup spojen s úplně jiným pocitem, víte totiž přesně, komu a kam peníze dáváte.  Pro představu a inspiraci jsem popsala několik základních položek, ze kterých uvaříte nespočet pestrých jídel, dodají vašemu tělu v optimálním složená všechny potřebné živiny a uspokojí vaše chuťové potřeby.

Mouky

K základní čtveřici mouk, které mám v kuchyni k dispozici vždy, patří celozrnné mouky – pšeničná bílá, chlebová žitná, celozrnná špaldová a ječná. Kombinaci pšeničné, žitné a špaldové používám do jednoduchého receptu na kváskový chleba. Při pečení koláčů, závinů a dalších sladkých dobrot ale i rohlíků většinou vystačím s kombinací mouky pšeničné a celozrnné špaldové. Ječná mouka je osvědčená klasika na lívance, žádná jiná jim nedá takovou vláčnost a nadýchanost. Často používám i mouku pohankovou, která je nejlepší na palačinky - slané i sladké. Občas koupím mouku dvouzrnkovou, ze které jsem se podle vzoru italských šéfkuchařů naučila péct pizzu. A na obalování smažené zeleniny mi chutná mouka hrachová, z ní chystám česnekové těstíčko, ve kterém se pak kousky zeleniny obalují. Skvělá je i bílá špaldová a výražková mouka, ty používám na sváteční pečení různých koláčků, rohlíčků či perníčků.

Vločky a krupice

Nejčastěji střídám celozrnnou špaldovou a pohankovou krupici. Vařím z nich ranní kaše, používám je do noků, knedlíčků, zavářek, na halušky a zahušťování. S vločkami vystačím s ovesnými a občas si jídla zpestřím například jednozrnkovými či špaldovými. Z vloček každý týden pečeme domácí granolu, sypu je do polévky jako zavářku a smažím z nich různé zeleninovo-vločkové placičky a karbanátky. Vločky lze nechat přes noc nabobtnat v mléce, vodě či obilném nápoji, krásně změknou a nastartuje se v nich fermentační proces. Namočené vločky příjemně nasládle chutnají, jsou výborně stravitelné, obsahují velké množství nezbytné vlákniny a na dlouho vás nasytí.

Obiloviny

Obilná zrna a kroupy možná někomu připadají jako chudé a nudné jídlo, ale věřte, vůbec tomu tak není.  Mají hned několik výhod. Za dobrou cenu (sáček ječných bio krup stojí kolem 29 Kč) máte spousty suroviny, protože při vaření hodně nabydou. Jsou neuvěřitelně univerzálním materiálem na přípravu různých druhů pokrmů -  zapečených zeleninových i masových jídel, rizot, příloh, zavářek do polévky, pomazánek, salátů a nádivek a náplní či sladkých dezertů a snídaní. Navíc jsou kroupy výjimečným cenným zdrojem vlákniny, minerálních látek a vitamínů. Po ruce mám vždy kroupy ječné, pohankové a špaldové (tzv. kernotto) a ze zrnin – jáhly, pšenici jednozrnku a červenou pšenici a občas bulgur. Kroupy nejčastěji kombinuji se špenátem, houbami, dýní či směsí sezónní zeleniny, z pohanky nám chutná falešná škvarková pomazánka, jednozrnku a červenou pšenici používám do polévky typu minestrone a do různých salátů. Jáhly přidávám do šťouchaných brambor jako přílohu či na sladký jablečný jahelník.

Rýže

Když začleníte do svých jídel kroupy a zrniny, sníží se spotřeba rýže (aspoň u nás to tak bylo), protože ji v mnohých receptech snadno nahradí. Rýži používám nejčastěji kulatozrnnou neloupanou na zapečené pokrmy, jasmínovou či basmati bílou jako přílohu a rýži Arborio na italská rissota.

V příštím čísle pokračování s dalšími základními surovinami.

Výtečným minimalistickým zimním receptem je dýňové krupoto. Loni se dýní urodilo dost,  takže mám zásoby ještě doteď.

 

Dýňové krupoto

Doba přípravy: 60 minut, počet porcí: 4

200 g ječných krup Probio, 2 lžíče olivovového oleje extra panenského Biolinie, 1 malá dýně Hokaido, dýňový olej na ozdobu, dýňová semínka Probio na posypání, 50 g parmazánu, 3 stroužky česneku, 1 šalotka, 2 lžíce másla, 4 lístky šalvěje, parmazán na posyp

Kroupy uvařte doměkka.  Omytou nakrájenou dýni dejte do zapékací mísy, nebo na plech, potřete olejem, posypte sekaným česnekem a pečte při 160 °C doměkka cca 25-30 minut. Upečenou dýni dejte do vysoké nádoby  a rozmixujte tyčovým mixérem do hladka.

Šalotku orestujte na másle, přidejte šalvěj nakrájenou na proužky a nechte 3 minuty podusit. Přidejte uvařené kroupy a dýňové pyré. Vmíchejte nastrouhaný parmazán a nakonec máslo.

Servírujte s restovanými dýňovými semínky a pokapané dýňovým olejem.

Fotogalerie