Osobní vztahy s farmáři, kteří dodávají suroviny pro výrobu našich biopotravin, jsou pro nás důležité. Vážíme si dlouhodobých pracovních i osobních kontaktů s lidmi, jejichž práce je pro vznik biopotravin PROBIO nepostradatelná.

Jedním z dlouholetých partnerů, který do bio mlýna do Starého Města pravidelně zaváží pohanku a špaldu je i ekologický zemědělec Zdeněk Pavlíček. Hospodaří se svojí rodinou v podhůří Orlických hor už téměř třicet let. Tehdy získal v restituci 4 krávy a 3 ha půdy po svém dědečkovi a tak trochu neplánovaně se stal zemědělcem a později k tomu ekologickým.

Zemědělcem ze dne na den

Zdeňka Pavlíčka zemědělství vždy lákalo a vypráví, že když byl malý kluk a viděl traktor, brečel tak dlouho, dokud ho v něm nesvezli. Jen nečekal, že se zemědělcem stane tak narychlo. Začal hospodařit s málem a zcela bez zkušeností. Z bývalého JZD získal starý vyřazený traktorový vlek a vyřazený počítač, od kamaráda nepotřebný pluh a s pomocí rodiny a dvou dětí se pustil do hospodaření. Brzy opustil své zaměstnání coby topograf a začal se věnovat zemědělství na své farmě v Podbřezí na plný úvazek. Dnes se stará o šedesátihlavé stádo krav a sto deset hektarů půdy. V začátcích hospodařil konvenčně, a po několika málo letech pokusů a omylů, ekologicky  bez chemických podpůrných prostředků. Jeho farma a produkce mají certifikaci bio a ekologické zemědělství se stalo nejen jeho prací, ale i životním stylem celé rodiny.

Umění improvizace

Z jeho vyprávění vnímám, že hospodaření na farmě není práce, ze které se odpoledne vrátíte domů a pracovní starosti hodíte za hlavu. Prý je to dobrodružství a někdy i pěkný adrenalin a pracujete 24 hodin denně - přes den na poli. V noci se vám o tom zdá. Zemědělec je člověk, který musí umět improvizovat. Pan Pavlíček potvrzuje, že není prostor na pokusy a omyly, a že každý rok je úplně jiný. Vždy něco překvapí a vy na to musíte umět zareagovat. V ekologickém zemědělství to platí dvojnásob. Je to spolupráce s přírodou, pokora a přijetí přírodních zákonů jako partnerů a ne jako něco, s čím bojujete.

Konvenční pole – utužená dálnice

Ekologické pole se od konvenčního velmi liší, někdy to lze poznat i na první pohled. To ekologické je barevnější, živější a pestřejší. Zdeněk Pavlíček ke svým získaným pozemkům postupně přibírá další, které v období tzv. konverze mění v ekologické. Ten rozdíl je prý obrovský.  Když přibere nový pozemek z konvenčního zemědělství, tak půda vůbec nefunguje. Vysvětluje, že když se projdete konvenčním polem, je jak dálnice. Utužené, bez života, bez vzduchu, kde bez chemických hnojiv a postřiků už nic neroste.  Je s tím zpočátku spousta práce. Dobrým indikátorem je pohanka, ta nic neodpustí, na utužené půdě vám nedá úrodu. Trvá to klidně i přes pět let, než se půda dá dohromady a nastartuje se v ní přirozený proces. Popisuje, že když se pak po ekologickém poli bez chemie projde a vidí tu havěť, ten život v půdě a v okolí, jak se to tam hemží motýly, včelami, žábami, racky a čápy, tak to je to, co mu dodává sílu a dobrý pocit. Tohle na průmyslových polích nenajdete.

Zdeněk Pavlíček pěstuje pohanku a špaldu, kterou dodává do společnosti PROBIO, kde je následně v bio mlýně zpracována na kroupy, lámanku, mouky a krupice. www.probio.cz

Provozuje restauraci Modrý domek, kde vaří z poctivých kvalitních surovin a kde je každou středu možné zakoupit biopotraviny PROBIO. www.restaurace-modrydomek.cz

Fotogalerie