V okamžiku, kdy se zajímáte o to, co jíte, je jen malý krůček k tomu, vypěstovat si část jídla vlastníma rukama.

Domácí zahradničení má spousty benefitů:

* Víte přesně, jak a kde to, co máte na talíři, vyrostlo

* Nemusíte se bát zbytků chemie v jídle

* Jste v přímém kontaktu s půdou a Zemí, což je přímo léčivé

* Učíte se komunikovat s přírodou a reagovat na její proměnlivost a to je velká výzva

* Pracujete fyzicky na čerstvém vzduchu

* Vlastnoručně vypěstované jídlo přináší do života radost, naplnění a smysluplnost

* Je to skvělá aktivita pro malé i větší děti

Plánování záhonů

Já mám vždy už od zimy připravený plán, co na který záhon zaseji jako první, co bude následovat a jak nakombinuji různé druhy zeleniny a bylin, aby si co nejlépe vyhovovaly a aby jejich seskupení lahodilo i oku. Za dlouhých zimních večerů máte na vaše plány klid i čas. Každá rostlinka má své požadavky na živiny v půdě, na světlo či stín, na prostor. Jednotlivé druhy zeleniny a bylin se mohou vzájemně podporovat a prospívat si. Výhodné je například přímé sousedství mrkve a cibule, kdy mrkev dokáže odpuzovat květilku cibulovou a její larvy a cibule zase chrání mrkev před pochmurnatku mrkvovou. Celer či rajčata jsou skvělými ochránci košťálovin. Vylučují aromatické látky, které odpuzují běláska zelného a jeho larvy a tak zelí, kapusta či kedlubny jsou v jejich přítomnosti mnohem odolnější. Univerzálním společníkem pro všechny je afrikán neboli aksamitník, nejen, že dlouho kvete, vypadá krásně, ale také odpuzuje háďátka. A dalších příkladů existuje mnoho.

Vybíráme semínka

Semínka vybírám převážně certifikovaná bio a vyhýbám se tzv. F1 semínkům, ze kterých rostou většinou sterilní rostliny neschopné dalšího rozmnožování. Z F1 semen si nevypěstujete další semínka na uschování do další sezóny. V kruzích přírodních pěstitelů najdete určitě i někoho, kdo se s vámi rád podělí o semínka starých původních odrůd či je vymění za ty, které se urodily vám. Já loni dostala například „vojákové“ fazole (bílé fazolky s hnědou kresbou připomínající vojáka v pozoru, původně pěstované už před 2. sv. válkou) a výborná divoká rajčátka.

Správné načasování

Každý rok na jaře se těším a netrpělivě čekám na ten pravý okamžik, kdy se pustím do prvního setí. Je dobré se držet doporučení uvedených u jednotlivých druhů, každý rok tedy začínám v březnu ředkvičkami, mrkví, špenátem… ale ten konkrétní termín záleží vždy na daném roce, na počasí, kdy se půdy po zimě probudí a rozmrzne. Sledujte svoji zahrádku, komunikujte s ní a pozorujte ji. Je fascinující, jak se mění každým dnem a vám tak přibývá nenahraditelných užitečných zkušeností.  Doporučuji vám také kalendář "Výsevní dny" dle výzkumů paní Thunové https://www.probio.cz/vysevni-kalendar Kalendář je návodem jak nejefektivněji pracovat na zahradě či na poli v návaznosti na kosmické rytmy, uvádí příznivé dny pro včelaře a mnohá další doporučení a rady.

Nároky na živiny

Jak rostlinám zajistit dostatek živin i bez přihnojování chemickými hnojivy? Pokud na svých záhonech pravidelně rostliny střídáte, pravidelně doplňujete kompost či hnůj a využíváte zelené hnojivo, není vůbec potřeba se bát, že by vaše rostliny trpěly nedostatkem živin. Naopak při přírodním zahradničení právě bez používání umělých hnojiv udržujete půdu živou a plnou prospěšných organizmů, které pro nás coby zahradníky symbioticky pracují. Díky nim a vaší pravidelné péči si půda udržuje svoji vitalitu, spolupracuje a komunikuje s rostlinami a vyživuje je. Například přirozený dusík doplní do půdy tzv. bobovité rostliny (hrášek, vikev, bob či fazol…). K posílení a přirozenému přihnojení lze velmi dobře využít různé jíchy (zákvasy), maceráty a odvary. Ty snadno připravíte namáčením například kopřiv, pampelišek nebo kostivalu.

Pozitivní plevele

Plevele jsou přirozenou součástí zahrady, jde jen o to, je usměrnit a snížit jejich množství na  ještě přijatelnou úrovně, aby pěstované rostliny nebyly vytlačovány a ochuzovány o světlo, prostor a živiny. Stejně jako v ekologickém zemědělství na poli tak i při přírodním zahradničení na zahrádce mají tyto doprovodné plevele své místo. Nebojujte s nimi, snažte se je eliminovat například mulčem nebo tím, že nakombinujete pokrytí záhonu natolik, že listy rostlin pleveli neodvolí vyrůst. Květy plevele navíc lákají hmyz, vypadají moc hezky a často jsou i jedlým doplňkem našeho jídelníčku (bršlice, pampeliška, kopřiva či ptačinec jsou výživnou surovinou do polévky, špenátu či salátů).

Zelené hnojivo

Jako zelené hnojivo se označují rostliny vyseté jako meziplodiny po sklizni, aby záhon nezůstal prázdný bez pokryvu. Půdu chrání před vysycháním, před erozí a únikem minerálních látek. Po zarytí se hmota zeleného hnojiva přirozeně rozloží a půdu obohatí o živiny a zlepšuje její strukturu, pórovitost a omezuje růst plevelů. Typů rostlin vhodných na zelené hnojení je mnoho. Já mám dobrou zkušenost se svazenkou, roste celkem rychle, nádherně kvete, čímž láká hmyz a motýli. Velmi často používám i pohanku, která má na půdu ozdravující účinky či hořčici a řepku. Dusíkem vám půdu obohatí lupina, bob polní i zahradní, dále peluška (hrách), vikve a hrachor, ale také různé druhy jetelů.

Brouci, ježci, ptáci a žížaly…

Nezapomínejte na své zahradě na zvířecí obyvatele, mají zde své důležité místo a jsou to vaši spojenci. Pomáhají vám omezovat škůdce, pomáhají s opylováním a udržují v zahradě určitou rovnováhu. Jsou její důležitou součástí a je proto dobré pečovat o ně s maximálním komfortem. Stejně jako ekologičtí zemědělci obohacují okolí svých polí o zelené pásy, meze a remízky jako prostor pro polní živočichy, doplňují dřevěné berličky pro dravce, aby přirozeně regulovali hraboše, či nechávají delší dobu neposečenou trávu kvůli mláďatům, můžete i vy na své zahrádce připravit jejím obyvatelům spousty příznivých prvků.  Doporučuji zde umístit například tzv. hmyzí hotýlky, divoké koutky s roštím a kamením pro ježky, hady a ještěrky, poskytnout stinná ústraní a vodní plochy pro obojživelníky pítka pro zahradní ptactvo. Vše lze snadno a elegantně zakomponovat tak, aby celkový dojem ze zahrady nebyl nijak narušen. Propojení divokosti s jemnou kultivovanou zahradní ušlechtilostí působí zcela přirozeně.

Kde hledat inspiraci

Existuje mnoho publikací a serverů, kde hledat dobré rady. Pro mě byly největší inspirací rady od ekozahradníka Jardy Svobody, který ve svých knihách Kompletní návod k vytvoření ekozahrady a rodového statku  a Zelenina z ekozahrady a na webu www.ekozahrady.cz poskytuje podrobné informace a návod na přírodní zahradničení. Moc ráda mám také publikace Radomila Hradila Česká ekozahrada a Půda, zdravá, živá, úrodná. Velkou inspirací je mi přírodní zahrada v rakouském Tullnu www.diegartentulln.at kousek od Vídně, kde můžete vidět ekozahradničení v praxi na více než 60 ukázkových zahrádkách.

 

 

Fotogalerie