Každou nakoupenou biopotravinou měníme krajinu kolem sebe k lepšímu.

To, že jsme se my, jako lidstvo dostali do pořádného průšvihu a zatáhli do něho i celou naši planetu, snad už nelze přehlédnout. Z médií i z řad vědců k nám pravidelně doléhají zprávy o vymírajícím hmyzu, úbytku ptactva, kontaminované vodě, mrtvé půdě, oteplování planety a suchu, které pociťujeme na vlastní kůži letos úplně všichni.

Průmyslové zemědělství v roli zásadního znečišťovatele

Ukazuje se, že zásadní podíl na narušení našeho životního prostředí a klimatu má průmyslové zemědělství - nepřirozené využívání zemědělské půdy, aplikace pesticidů, monokultury…. ztratila se pestrost. Osevní postupy se střídáním plodin a mechanické postupy regulace plevelů nahradila nebezpečná chemie. Od devadesátých let ubyla polovina polního ptactva, obilím, kukuřicí a řepkou je oseto zhruba 85 % rozlohy orné půdy, místo jídla se na českých polích pěstují technické plodiny. Myslím, že tohle už stojí za zastavení a zamyšlení, že asi něco není v pořádku.

Prší, ale voda se nemá kam vsáknout

Vždy mám velkou radost z toho, když prší, zklamání se ale dostaví vzápětí, když si uvědomím, že pole a krajina stejně stále zůstávají suché. V krajině scházejí zelené prvky, které by vodu dokázaly zadržet – vymizely remízky, meze, zelené pásy. Půda je utužená, chybí ji pórovitost a schopnost vodu vsáknout. Česká krajina zvládne zadržet asi 5 miliard m³ vody, kdyby se o půdu lépe pečovalo, zadržela by ještě o 3 miliardy m³ vody více.

Mizí úrodná ornice

Voda tedy stéká pryč a s sebou odnáší, to nejcennější, co na polích máme – úrodnou vrstvu ornice, které je nemilosrdně spláchnuta přívalovými dešti. Smyv v některých oblastech činí i sto tun na hektar, tímto rozsahem eroze se Česká republika řadí na první místo v Evropě. Přitom obnova 1 cm³ úrodné ornice vzniká přes 100 let.

Můžeme to změnit

Když si tohle všechno uvědomím, přepadá mě „ekologický žal“  - prý na něj už existují terapeuti, zatím jsem nezkoušela. Některé jedince to sice stále ještě nechává klidnými (stále teče voda z kohoutku a je co jíst….) ale mnozí máme potřebu jít do akce, něco dělat, hledat řešení …. demonstrujeme, podepisujeme petice, voláme na poplach…a pak jsou praktické reálné kroky, které můžeme dělat nenásilně každý den, zakomponovat je do svého života a jako jedinec tak svou troškou pomoci vážnému problému.

Volme odpovědnost

Každý denně jíme a pravidelně nakupujeme potraviny, které v zemědělství vznikají. Máme na výběr – zvolme si potraviny takového původu, který naši planetu nepoškozuje. Stále více se ukazuje, že ekologický způsob hospodaření je pro budoucnost naší i naší planety možným řešením. Na rozdíl od konvenčního zemědělství má kromě produkční funkce také významný vliv právě na ochranu životního prostředí a udržitelnost – které se ale už hůře ekonomicky vyjadřují. Podle některých modelů a studií by ekologické zemědělství při dodržení určitých kroků dokonce dokázalo uživit celou planetu. Je to model, nicméně ukazuje cestu. Není nutné kupovat hned vše 100% bio. Každý malý krok se počítá. A každou nakoupenou biopotravinou měníme krajinu kolem sebe k lepšímu. Říkáme jednoznačné NE chemickým ochranným prostředkům a jedovatým minerálním hnojivům. Přispíváme k ochraně vody, podporujeme úrodnost a život v půdě, napomáháme k udržení vody v krajině a obnově života polních ptáků a hmyzu. Když si tohle uvědomím, je to hodně silný pocit a vnímám ekologické zemědělství a biopotraviny jako cestu pro lidi i planetu, jak z tohoto průšvihu ven.

Vyšlo jako text pro Pravý domácí časopis, 8/2019 www.pravydomaci.cz

Fotogalerie