„Ťuk, ťuk, ťuky, ťuk,“ ozve se po několika týdnech zahřívání vajec z toho prvního. „Honzo, Honzo, myslím, že je to tu,“ volá rozrušená Terezka. První čápík chce na svět. A opravdu, na skořápce vejce se objeví dírka a čapí miminko se ohlásí slabým zapípáním. Za chvíli se z vejce odloupne vrchlík a vykoukne z něj maličké šedivé čapí miminko. „Máme kluka jako buka,“ rozesměje se Honza, „letím mu pro nějaké žížaly a slimáky, ať má sílu.“ „Nic velkého,“ stará se Terezka, „podívej, jaký má maličký zobáček, je krásný tmavě šedý, skoro černý, stejně jako jeho nožky.“

Mezitím, co čáp Honza shání potravu, Terezka vyčistí dolík od skořápek prvního čápíka. A znovu si lehne a zahřívá, jak už vylíhlé miminko, tak ostatní vajíčka. Druhý den hned po ránu se znovu ozve již známé ťukání. Další miminko se dobývá vaječným zubem na zobáčku ze skořápky ven. Brzy se zase odlomí vršek skořápky a miminko vykoukne ven. „Máme holčičku“, volá šťastně Terezka na Honzu, který se vrací s plným zobákem a voletem do hnízda. „Říkal jsem si, jestli mám přinést jídlo jen pro jednoho, raději jsem vzal hned pro dva a dobře jsem udělal“. Třetí den se narodí z posledního vajíčka druhý kluk. Všechna čápátka jsou zdravá. Tři malí sourozenci se hned tisknou k sobě a slabě pípají.

Máme tady tři čapí miminka, jsou čapí rodiče dojatí. A Honza pyšně pronese: „Tak, a jsme rodina 😊.“

Přečtěte si další pohádky na našem blogu a koukněte, co se děje na komíně.