Je bouřka a na komíně se krčí 3 malí čápíci. Maminka čápová s taťkou čápem odlétli někam za potravou a na hnízdo se ještě nevrátili. Hromy, blesky a průdký déšť.. křidélka už mají úplně mokrá.

Žanetka se celá třese a povídá čapím bráškům, „já se bojím, chci maminku a tátu.“ Máťa se k ní přitiskne a zavolá na Hynka, „pojď blíž, musíme se držet při sobě, ať se aspoň trošku zahřejeme. Žanetko, je to lepší?“ „Je, ale stejně chci maminku. Kde je?“ Někde dole. Musí počkat, až přestane vítr a déšť,“ říká Hynek. „A my to tady teď musíme zvládnout sami.“

Nad ránem se podaří čápíkům na chvíli zdřímnout. Když se probudí, sluníčko už svítí. Krásně jim prohřívá promoklá peříčka. Hynek, Máťa i Žanetka se začnou protahovat. Žanetka zamává křídly a nic, „kluci, mě to vůbec nenadnáší. Co se to děje?“ „Máš mokrá pérka a křídla potom nedokáží nabrat vzduch,“ říká Hynek, „proto tady taky ještě není ani mamka, ani taťka. Musí si nechat sluníčkem vysušit peří a pak ho ještě porovnat. Teprve potom budou moci vystoupat za námi na komín.“

Žanetka se trošku uklidní. Celou dobu se bála, co se s jejich maminkou a tátou stalo, že u nich pořád nejsou a hned prohlásí: „Tak kluci, my to uděláme stejně jako naši. Usušíme si roztažená křidélka na slunci a pak si porovnáme peříčka. A až to budeme mít hotové, tak určitě přiletí rodiče, protože ti teď dělají totéž někde dole na loukách.“ Než si stihnou čapí kluci a čapí holčička porovnat peří, už vidí v dálce, jak táta s mamkou letí za nimi domů na komín. To je šťastné shledání. Terezka s Honzou si čápíky prohlížejí. Vypadá to, že je vše v pořádku, a tak jim řeknou: „Jste statečné děti. Zvládli jste bouřku na komíně sami, když jsme za vámi nemohli vylétnout a chránit vás.

Máťo, dobře jsi poradil, že se máte k sobě schoulit, abyste udrželi svoje teplo co nejvíce.

Hynku, jsi rozumný, že jsi vysvětlil ostatním, proč ještě nemůžeme přiletět, a že se o nás nemají zbytečně se strachovat. A Žanetko, dobře jsi udělala, že jsi bráškům řekla, že si mají vysušit a porovnat peříčka, aby se nenastydli.“ Malí čápíci se tetelili radostí a byli na sebe hrdí.
Máme to ale statečné děti, hřálo u srdce Terezku a Honzu.

Přečtěte si další pohádky na našem blogu a koukněte, co se děje na komíně.