„Čápíci nám rostou jako z vody,“ řekne táta Honza mamce Terezce, když na louce hledají potravu, „pomalu by měli začít zkoušet svá křídla k létání.“ „Možná bychom jim měli začít nosit méně potravy do hnízda na komín. Trochu hladu je donutí začít trénovat křídla,“ navrhla Terezka. „Dobře, vysvětlím jim způsob letu a pak jim začneme omezovat přísun jídla,“ zalíbil se Honzovi Terezčin nápad.

Náhle se něco mihlo v trávě před nimi. „Ale koukni, to je velká zmije. Odnesu ji v zobáku dětem, ať ukáží, co v nich je,“ pousmál se Honza, při představě, co se bude v hnízdě dít.

Čáp uloví zmiji a odnese ji čápatům. Když ji před ně položí, první po ní skočí Žanetka, zobákem ji chytí za hlavou, ocas vzápětí secvakne zobáčkem Matěj a Hynek se vrhne na tělo. A začne mela, čápata se o zmiji přetahují. Chvíli táhne Hynek, pak Matěj a pak je oba přetáhne Žanetka a tak pořád dokola. Když je zmije natažená úplně nejvíce, rozklovne ji táta rychle zobákem - raz a dva - na tři kusy. Jak napětí hada povolí, všichni tři malí čápi se rozkutálejí každý na svou stranu a zarazí se až o spletené větvě na okraji hnízda. To už táta nevydrží a rozesměje se na celé kolo. Malí čápi nabroušeně sní každý svou část hada. „Jsem rád, že máte plná břicha a teď škola volá. Už jste dost velcí“… nedořekl táta Honza… „ano, ano,“ zvolá Žanetka a stoupne si, „mám nohy už skoro stejně dlouhé jako maminka.“ „A já mám křídla skoro tak velká jako ty tati,“ řekne Hynek. „A co ty Máťo,“ „já mám nohy a křídla trochu menší.“ „Ale to vůbec nevadí, brzy i tobě dorostou.“ „Tak děti,“ pokračuje vážně táta, „začnete se učit létat. Jak na to, se dozvíte, až přiletí maminka.“

Přečtěte si další pohádky na našem blogu a koukněte, co se děje na komíně.