Naši čápi se vždy v březnu vrací z jihu na komín u PROBIA, u nás ve Starém Městě pod Sněžníkem. Čápi se museli vydat na cestu domů z Afriky už někdy před dvěma měsíci, tedy už v lednu. Africké zimoviště využívají v době, kdy je u nás zima, sníh pokrývá půdu a čápi v tomto období nemají dost potravy, ani tepla. První většinou přilétá čáp, který obsadí hnízdo. Chrání ho před ostatními čápy, kteří o něj mají zájem.

„Běž si hledat své hnízdo jinam!“ výstražně klape zobákem čáp Honza. „Čekám na Terinku, brzy už za mnou přiletí,“ syčí Honza nepřátelsky na cizího čápa, který na něj nalétá. Trošku se mu ale přitom stáhne obavami o Terinku hrdlo. Už tu měla dávno být, pomyslil si.

Honzovi se podařilo čápa zastrašit a začal si prohlížet hnízdo. Bude ho třeba opravit, sníh a vítr ho poškodily na různých místech. To se zvládne, jen ať už je Terinka tady. Zase slyší šustění křídel. Otočí se, aby znovu chránil hnízdo před vetřelci, ale koho nevidí. Terezka s krásnými bílými peříčky a lesklými černými pery dosedá k němu na hnízdo.

„Terezko, už jsem se o tebe bál.“ „I já se bála. Foukal velmi silný vítr a musela jsem často odpočívat. Ale už jsme spolu😊,“ zaklapali si zobáky na pozdrav, lehli si vedle sebe na hnízdo, jak to jen nejtěsněji šlo a tvrdě usnuli. Taky to byl den plný překonávání překážek – boje s cizími čápy, se silným větrem a musel to zvládnout každý sám. Teď už na to všechno, co je čeká, budou spolu. A že toho ještě společně zažijí spoustu…

Přečtěte si další pohádky na našem blogu a koukněte, co se děje na komíně.