PRO - BIO, první český výrobce biopotravin » O nás » Aktuality » Hudební nášup Bioslavností 2017 rozjede dívčí živel z Kozojídek

Rózinky umí publiku nandat co teta Kateřina upekla

 

Pátek, 7. července 2017

Nevídáno! Řada holčiček, každá s nějakým nástrojem, a vůbec ne na elektriku, valí svůj houslový rokec Mamina. V publiku máni, vylepanci, dredaři i starý šedivý vlci křepčí, tleskají do rytmu i pějí spolu. Třeba že „nechce aby jedla jedovaté salámy“, pak zase že „mandelinka obecná, ta mi hlavu deptá“ nebo „zatímco hodiny na věži bijí, pejskové fenky kryjí“ či cosi o ukecaném ptáčkovi nad okukovanou mileneckou dvojicí, pak o hadech i hadicích…Sem do Trutnova, na kultovní rockový fesťival Open Air, to sedne jak nočník na… No prostě - šťávou, spontánností, s lehce „voraženým“ zpěvem „do plnejch“…

To  jedou Róźinky z Kozojídek ! 

A kdože to spískal?

Energií sálající Kateřina Mičková…i za podpory mamin ze vsi. Ač se tohle od ní na ZUŠce ve Veselí nad Moravou, kam jako „úča“ přestoupila z gymplu, zrovna nečekalo a i když to nikdy nedělala, pustila se do skládání muziky i textů pro desítku holčiček, které se tu z jejich vsi sešly. Bylo jim tehdy 5 -13 let. Na vlastní skupinu slyšely a rovnou dumaly o anglickém názvu. Teta (a u dvou z nich i máma) Kateřina ale ustála, že to může nastat leda až té nejmladší bude 15 let! I proto se ujal název Rózinky, který by šel bezbolestně změnit na nějaké to „rousís“…

Než si tu  jejich Maminu (mj. se skvělým beatlesáckým vícehlasem„ou jééé“ na závěr) poslechnou i návštěvníci letošních Bioslavností ve Starém Městě pod Sněžníkem (15.7. ), včetně dalších témat z denního cvrkotu, vtipně  šmrcnutých i klasiky typu Sládek, Dvořák, Smetana apod., zastavme se v zákulisí téhle punk-folkové  kapely právě s tetou Kateřinou, která je jejím motorem:

 

Rózinky tvoří

- Kačka,  Bára, Helča, Bětka, Evča, Eliška, dvě  Adi a dvě Aničky

- všechny zpívají a různě střídají kytary, ukulele (ty vezmou někdy do ruky naráz i všechny!), harmoniku, klávesy, housle, čelo, klarinet, flétnu, triangl, bicí bednu, tamburínu, vozembouch, frkačky, „ptáčenky“…, k čemuž se občas přidá i teta Kateřina na elektrický klavír. S dětskou cimbálovou ZUČky zahrály už i na vyladěné kuchařské náčiní…

- dívkám je 10 až 15 let, kapela nahrála i své první album

Tušila jste na počátku skládání pro Rózinky, že děvčata dokážou vaše písničky tak rozsvítit dětskou spontánností?

Na začátku práce s Rózinkami jsem práce s malými dětmi moc za sebou neměla. Vedla jsem sice dětskou muzičku při studiích v Olomouci i pár folklorních projektů  doma, ale mojí parketou měla být práce se studenty gymnázia, kde jsem učila, a  s dospělými. Věnovala jsem se zejména folklorním skupinám.

Vznik kapely na ZUŠce taky nebyla žádná romantika. Holky z dědiny se sice znaly od plenek, zapojovaly se do všeho dění u nás, ale kapela vznikla spíše z tlaku okolí. Tvořilo se od písničky k písničce. Rozdmýchalo to nejvíc nadšení rodičů. Každý krok prožívali až dojemně. To nás postrkovalo dopředu.

A jelikož já taky nejsem žádný troškař, zavolala jsem už s repertoárem dvou písniček do ČT a řekla „Dobrý den, jsme supr dětská kapela a myslím, že nás  potřebujete do Studia Kamarád...“ A bylo. Jeli jsme točit. Deset dětí, asi pět maminek, jeden táta. Maminky nakoupily šik oblečky, objednali jsme ubytování, udělali v Praze velký výlet, ráno brzičko vstali, abychom naše krásky načesali a jelo se točit. Bylo z toho ve vysílání pak 30 vteřin…

Spontánnost děvčata, myslím, objevovala postupně sama. Tak jako jsme z nich byli překvapení my dospělí, byly ze sebe mnohdy překvapené i ony samy. To mě na tom moc bavilo a baví. Vše ostatní ale byla tvrdá práce. Nejhorší to bylo na pódiu, kde tvrdošíjně trvaly na svém strachu z mikrofonů. Odstupovaly od nich, uhýbaly jim. Někdy se o mě pokoušel infarkt. Trvalo to donedávna. Hrůza.

Překvapujete je ráda tématy písniček, nebo se inspirujete i jejich vnímáním světa kolem?

Témata přicházela sama. Většinou na zadání dle akce, na níž jsme jely. Písničky jsem vždy přinesla a k protestům nebyl čas. Vždy to bylo těsně před vystoupením, kde písnička měla zaznít. Ale pokaždé jsem měla trému, jestli se jim bude líbit. Jejich reakce pro mě byla důležitá a trochu jsem se jí i bála. Ostatně nestávalo se, že by napoprvé holky zajásaly. Jejich reakce bývala jemně řečeno zdrženlivá. Většinou novou věc přijaly až po reakci publika. Ale u dvou byla reakce přece jen krásně spontánní: u Večeře opravdu jásaly a všechny ji chtěly zpívat. A u písničky Loďka se nám jedna z Aniček rozplakala dojetím.

Kdy jste s holčinami zažila největší radost?

Bez okolků řeknu, že to byl Trutnoff. Poprvé absolutně, podruhé ještě víc. Tečka.

Víte , kdy ji třeba výrazněji zažily ony?

Asi taky tam.

Stojí a padá tenhle band s tím, že se taková holčíčí parta náhodou sešla na ZUČce a logicky tak skončí s odrůstáním dětskému věku?

Nevím, neřeším. Co bude, bude dobře.

Rózinky už hrají pátým rokem - na školách, na ulici, v kostele, v sanatoriu, na  slavnostech, vinobraní, na festivalech …Je ještě místo, které by rády přidaly?

Na ty festivaly se nám právě prokousat moc nedaří. Jistě, Folková Náměšť byla parádní, Telč taky, i ten Trutnov. Všechno na osobní doporučení. Ale pak už nic. A že už  jsem mailů rozeslala stovky. Nic. Je to děs. To ta televize byla  snazší. Teď jsme tam byli podruhé. A měli jsme pořad i v Rádiu Proglas. Ale festivaly jsou začarované. Nebo to nedělám dobře.

Obohatíte hudební maraton Bioslavností. Ty jsou hlavně o produktech ekozemědělců. Přišla už v kapele řeč na biopotraviny či zdravější životní styl?

Rozhodně má BIO v podtextu písnička Tíseň zahrádkáře, o mandelince: „pesticid, herbicid, dneska s tebou zatočíme, ústrojím trávicím zítra je i po mně.“

Co se týče životního stylu holek, myslím, že je ten nejzdravější - jsou plné radosti, pozitivity, těší se z každého dne i na všechno, co je v životě čeká. Zabaví se jako koťata a neřeší blbosti. Jsou v tom nejzdravějším věku.

Muzikantům Bioslavností nabízíme možnost na cokoli kolem BIO se zeptat i organizátorů …využijete toho?

Můj otec, když jsem nechtěla jíst „navštívená“ jablka, vždycky říkal, že podle červíků se pozná to zdravé. Do jedovatého by červ prostě nevlezl. Tak jak to, že bio jablka z Billy červíky nemají?

Až si tahle nevšední dívčí kapela poslechne na pódiu odpověď „probiáků“ a publikum zase její svěží a vtipný odvaz, plný dychtivé dětské radosti, buďte při tom i vy!

Ptal se: Karel Merhaut

Foto+ilustrace: archiv Rózinek

 

O nás

Odběr novinek

Recept měsíce

Marocký kuskus s houbami

Hledáte rychlý a snadný recept s houbami? My ho máme!

Facebook
 
 

| Zajímavé odkazy | www.probio.cz, tel.: 583 301 952, fax: 583 301 960, e-mail: probio@probio.cz

BIO Harmonie, BIOLINE
Bioslavnosti