Rozhovor s triatlonistou Ondřejem Čarňanským

Co bylo dříve ve vašem životě – sport nebo biopotraviny?

Ondřeji, co Vás vlastně přivedlo ke sportu a proč zrovna triatlon?

Začalo to ve čtrnácti, kdy jsem dostal první horské kolo, dres a přilbu. Kdykoliv to počasí dovolilo, vyjížděl jsem do Prokopského údolí a pokaždé jsem se ho snažil projet co nejrychleji. Na kole jsem byl svým pánem, mohl jsem jet, kam jsem chtěl. Možná právě proto mě to chytlo tak, že jsem se začal poohlížet po cyklistickém klubu. Ale na žádný jsem v okolí nenarazil. Nové členy nabíral jen nějaký Triatlon Sportklub Praha. V inzerátu stálo, že hledají někoho, kdo rád plave, jezdí na kole a běhá. Říkal jsem si, že všechno celkem zvládám, tak jsem se přihlásil. To jsem ještě neměl tušení, co že je triatlon a co mě čeká. Nejtěžší bylo naučit se plavat kraul. Za dva roky jsem pak jel první triatlon, závod v kterém se nejdřív plave, pak jede na kole a na závěr běží. To vše bez pauzy a co možná nejrychleji.

Kdy jste poprvé zaregistroval, že existují biopotraviny?

Bude to tak pět let. První jsem měl bio chleba a těstoviny.

A co vás přivedlo k jejich konzumaci?

Sport a pak zdravotní problémy. Na sportovní výkon má samozřejmě vliv i kvalitní strava. Je to stejný jako se závodním autem. Taky do něj budete chtít nalít to nejlepší, a ne obyčejný olej a benzin, s kterým to moc nepojede.

V osmnácti jsem si prošel obdobím, kdy jsem si buď doma smažil hranolky nebo jsem chodil na oběd do Mc Donalda. Ale špatně se po tom trénovalo. Takže jsem postupně začal měnit stravu. A jednoho dne jsem si za stovku, což byly pro mě velké peníze, koupil olivový olej. Byl tak výborný, že to nejspíš odstartovalo mojí ochotu zaplatit za kvalitní potraviny o trochu víc než obvykle. Olivový olej od té doby miluji. Ročně ho spotřebuji několik litrů. Zkrátka, kdo maže, ten jede. :o) Výrazněji jsem změnil jídelníček, když jsem odešel v dvaadvaceti od rodičů k přítelkyni. Úplně nejrazantnější změna nastala před dvěmi roky. Měl jsem velké problémy s imunitou a téměř rok a půl jsem kvůli tomu nemohl trénovat. Běhal jsem od jednoho doktora k druhému, až jsem se nakonec dostal k alternativní medicíně. Doktorka mi zakázala rafinovaný cukr, bílou mouku, kravské produkty a některé další potraviny. Od té doby jsem nakupoval prakticky vše, kromě zeleniny a ovoce, v bioprodejně. A pomohlo mi to. Stoprocentně fit sice ještě nejsem, ale cítím se výrazně líp.

Jak jste objevil společnost PRO-BIO?

Můžou za to vaše žitná kolínka a vřetena se špenátem. A taky celozrnná mouka, ať už žitná, pšeničná, špaldová nebo z ječmene. Už od dětství rád peču. A když mi doktorka nedoporučila bílou mouku, tak jsem hledal nějakou dobrou celozrnnou. Objevil jsem sice ještě další dva výrobce celozrnné mouky, ale mouka ze Starého Města mi přišla nejlepší a vlastně i nejpoctivější. Z ostatních jsem měl jen pocit, že je to jen bílá mouka, do které přisypali trochu šrotu.

Co vám nejvíce chutná a co nejčastěji kupujete?

Toho je spousta. Jak už jsem zmínil, vede olivový olej. Samozřejmě panenský. Ono vůbec všechny za studena lisované oleje mají vynikající vůni a chuť. Je to úplně něco jiného, než obyčejný olej. A samozřejmě nemůžu zapomenout na celozrnné těstoviny a pesto. Chutná mi taky kozí sýr a kefír, lahůdkové tofu se slunečnicovými semínky a mořskou řasu nebo mrkvová a brokolicová pomazánka. Skvělá je červená čočka, která nenadýmá. Taky mě baví pestrobarevná rýže, s kterou je jídlo hned veselejší. Často si kupuji šťávy z karotky, červené řepy nebo jablečné mošty. A nedávno jsem objevil moc dobrou švestkovou štávu Jacoby.

Když si chci osladit život, sáhnu po poctivé marmeládě Zwergenwiese nebo ořechovém „krému“. Taky mi chutnají ovocné košíčky, které prodávají v Albiu nebo buchty z prodejny Rozmarýna.

Napadá Vás něco, co byste uvítal v našem sortimentu?

Psí konzervy. Možná to bude někomu připadat jako vtip, ale myslím, že v Praze by se mohly dobře prodávat. Navíc mám psa, který dost běhá a určitě by také kvalitní stravou nepohrdl:-). Jinak mě osobně by potěšily ryby i jiné druhy masa.

Letošní akce „Září - měsíc biopotravin“ probíhala v duchu „Žiju BIO“. Co všechno pro vás tato oblast znamená?

Pokud jde o měsíc biopotravin, jel jsem se podívat třeba na Biodožínky. Taky jsem si všiml, že v obchodech byly častější ochutnávky. Je to určitě dobrý způsob, jak ukázat lidem, že bio potraviny nejsou vůbec fuj, ale mňam.

Já ale žiju bio celý rok. Kromě pojídání biopotravin a třídění odpadu například přesvědčuji tchána, aby netopil uhlím. Když jedu v autě, snažím se o co nejnižší spotřebu. Nebo třeba v práci vypínám, jako jeden z mála, počítač, světla na záchodech,...

Co Vaše sportovní plány do budoucna?

Především se dát do pořádku po zdravotní stránce, na které vše závisí. Nejbližším cílem je tedy uzdravit se a moct trénovat a závodit naplno a užívat si to. A když budou i peníze, tak bych rád jel příští rok do Francie na mistrovství světa novinářů v silniční cyklistice.

Moc by mě potěšilo, kdybych se dostal do takové formy, abych mohl startovat na mistrovství světa v duatlonu (10 km běh + 40 km kolo + 5 km běh) v Itálii. To by byla krása.

Největším sportovním snem, který se mi snad jednou splní, je start na legendárním havajském ironmanu, kde se plavou čtyři kilometry v moři, pak se jede 180 kilometrů na kole a na závěr se běží maratón, tedy 42 kilometrů.

Přeji Vám, ať Vám to vyjde! Na závěr se zeptám, zda máte nějaké plány v oblasti bio?

V blízké době nic převratného, ale je dost možné, že až mě současná práce omrzí, začnu třeba péct moc dobré bio sušenky. Neměli byste zájem? Nebo si s přítelkyní koupíme domeček v horách, pořídíme pár ovcí, koz, které budu se psem pást. Představa je to celkem romantická, ale realita by byla asi o dost tvrdší.

Děkuji za pěkný rozhovor a přeji mnoho úspěchů osobních i sportovních!

Ondřeje se ptala Lenka Pomikálková ze společnosti PRO-BIO, s.r.o.

Jako návdavek…

Jako návdavek přidáváme Ondřejovy zážitky z nedávného závodu v jeho oblíbených Jeseníkách

Biovíkend v Jeseníkách

K večeři se podávaly bazalková vřetena s pomazánkou Zwergenwiese s medvědím česnekem. K snídani pak chleba s marmeládou z černého rybízu a PRO-BIO müsli s banány. Nebýt balíčků s jídlem od vás, tak bych byl asi o hladu. Poslední peníze z výplaty jsem dal za benzin a ubytování a na účtu mi zbyly tři stovky. :o) Ještě musím vydržet jeden týden do výplaty, ale hlady určitě neumřu. Jen škoda, že se nepřišel nikdo podívat na závody. Ale pravda je, že jsem vlastně nikoho oficiálně nezval, takže si za to můžu sám. :o)

Běh na Praděd

[závod českého poháru v běhu do vrchu kategorie SUPER (patří sem asi sedm nejtěžších závodů v republice) – 9,6 km/660 m převýšení]

Teploměr na Karlově Studánce, odkud se startovalo, ukazoval 7 stupňů Celsia. V cíli na Pradědu byly prý stupně dva. Ještě že jsem měl v autě bio sezamový olej, kterým jsem se natřel, abych tolik neprochladl. Hřejivky jsem totiž zapomněl na penzionu.

Po startu jsem se usadil kolem 35 místa. Postupně jsme sbíhali závodníky, kteří zpočátku přepálili tempo. Přišlo mi, že bych mohl běžet i o trochu rychleji, ale rozhodl jsem se, že pokud budu mít síly, tak zrychlím až na Ovčárně. A tak jsem i udělal. Tři kilometry jsem se v protivětru a stále hustší mlze snažil doběhnout skupinku borců přede mnou. Nepodařilo se a naopak se na mě začali dotahovat běžci, kterým jsem na Ovčárně utekl. Naštěstí se mi podařilo s nimi udržet kontakt a utéct jim v závěrečném sprintu. Celkově 22., 14. v kategorii.

Běhy do Alpských vrchů

Rádi uvítáme všechny Vaše připomínky k těmto stránkám na adrese probio@probio.cz

Tato stránka byla naposledy změněna 2. prosince 2007

© PRO-BIO, obchodní společnost s r. o., 2002-06