Žito seté

(Secale cereale L.)

- nejen chléb a režná

Prastará obilovina žito (Secale cereale L.) je svou historií spojena především s Evropou. Pro staré Slovany bylo žito typickou a charakteristickou plodinou, podobnou jakou byl oves pro germánské kmeny. I když bylo postupně z lidské stravy vytlačeno výnosnější pšenicí, zůstává i dnes druhou nejdůležitější chlebovinou.

Využití žita

Svou nízkou náročností na klimatické podmínky je nejvíce rozšířeno v zemích s mírným a chladným podnebím. Je často pěstováno v ekologickém zemědělství. Žitná mouka je základní složkou chleba, perníků a perníkových produktů, je také využívána na přípravu těstovin.

Žitná mouka obsahuje dostatek lepku na přípravu vhodného chlebového těsta. Samožitný chléb neboli „pumprnikl" má oproti pšeničnému silnější kůrku, drobnější póry a pevnější střídku. Je hutnější a šťavnatější, s intenzivním aroma. Je sytý a vyznačuje se delší přirozenou trvanlivostí.

Kromě mouky se do jistého druhu křehkého chleba používají celá žitná zrna. Pražená semena jsou prodávána jako tzv. žitovka nebo jsou základem tmavé kávoviny (melty). V Americe se ze žita destiluje určitý druh americké whisky, u nás žitná kořalka známá pod jménem „režná".

Podobně jako jiné obilniny je žito vhodné pro nakličování. Naklíčené obilky mají ve srovnání s pšenicí mnohem svěžejší a šťavnatější chuť.

Nutriční hodnota žita

Nutriční hodnota žita je velmi vysoká. Obilky obsahují asi 70 % sacharidů, 9 - 15 % bílkovin, 1,5 % tuku, vlákninu a pestrou škálu minerálních látek (draslík, fosfor, železo, síru, fluor a další).

V minulosti bylo žito ceněno i pro jeho příznivé léčebné účinky. Žitné otruby se používaly k obkladům. Proti horečce byl připravován nápoj z opražených kůrek žitného chleba zalitých vodou. Na záněty se přikládalo těsto ze žitné mouky a medu připravované na mírném ohni. Dnes je známo, že celozrnná žitná mouka blahodárně působí na činnost střev, proti zácpě, hemeroidům a nádorům.

V této souvislosti je potřeba připomenout i zvláštní skupinu žit Secale cereale var. multicaule, tzv. křibice (jánské žito, valašské žito, české horské, alpské, sněžné), které na rozdíl od uváděných plodin teprve čekají na svou renesanci. Tato žita jsou trsnatá a silně odnožují. Zrno, které vzniká až ve druhém roce po zasetí, se požívalo k pečení chleba nebo se z něj vařila kaše.

Rádi uvítáme všechny Vaše připomínky k těmto stránkám na adrese probio@probio.cz

Tato stránka byla naposledy změněna 4. července 2005

© PRO-BIO, obchodní společnost s r. o., 2002-06